Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Den, kdy mi přestaly být kalhoty

12. 03. 2018 21:28:09
Aneb jak jsem se na vlastní kůži přesvědčila o tom, že to s těhotenským oblečením nebude žádná sláva.

Tak není to zase úplně tak, že se ráno vzbudíte a kalhoty, které včera ještě krásně seděly najednou nedopnete. Je to takový nebezpečně plíživý proces – něco jako když se každodenně lehce přežíráte a po roce s hrůzou zjistíte, že máte o pět kilo navíc. Samozřejmě jsem tak trochu tušila, že pomalu ale jistě směřuju ke dni, kdy kalhoty se slzou v oku zandám do posledního šuplíku a budu jen doufat, že je po nějaké době snad zase budu smět vytáhnout na světlo boží. Nějakou dobu jsem se ale zkoušela uklidňovat tím, že to je poměrně daleko a že to ještě pár týdnů bude trvat. Za to vypouklý břicho přece nemůže moje rozpínající se děloha, ale jen ta fazolová bomba k večeři. Prostě klasický odsouvání nutnýho zla – nákupu těhotenského oblečení.

Oblečení pro těhotné bylo pro mě do doby, než se mě to taky začalo týkat, něco jako sekce oblečení nadměrných velikostí. Schováno někde v rohu obchodu očím veřejnosti a ideálně ještě na posledním poschodí. Pytlovitý nebo krabicoidní střihy a tlumený barvy. V lepším případě něco neutrálního v čem těch pár měsíců nějak odkroutíte. Protože která má to štěstí, že jí naroste jen decentní bříško, které ještě zvýrazní nějakým trendy barevným svetříkem s mašlí okolo pupíku a v klidu dál chodí na deseticentimetrových jehlách jakoby se nechumelilo? No maximálně ta lolitkovská modelka jedné nejmenované značky známé svým neetickým chováním ke svým zaměstnancům v jihovýchodní Asii, kterou v klidu nafotili na kojící podprsenky aniž by se pozastavili nad tím, že má prsa velikosti desetiletého dítěte. Anebo vévodkyně Kate.

Nakonec jsem samozřejmě v tomto nejmenovaném obchodě skončila, protože jako jediný obchod měl oblečení pro ty, kterým se rozpíná děloha, i na krámě. Všude jinde na mě koukali jako na blázna, protože oni za něco tak vysoce nevýnosného jako těhotenské oblečení v lepším případě přece nebudou obětovat těch pár metrů v obchodě („těhotenské oblečení máme jen na internetu“), anebo ho pro jistotu radši nepovedou vůbec.

Když se po hodinovém martyriu konečně dobelhám do kamenného obchodu, kde obleču sebe i svůj rostoucí pupek, jen se utvrdím ve svém předsudku vůči dostupnému těhotenskému oblečení. Nabídka by se dala shrnout asi takto:

Legíny, legíny

A do třetice legíny, kdyby se to někomu zdálo málo. Není to až tak překvapivá volba, protože legíny vládnout šatníkům už nějakou dobu a u těhotenského oblečení to platí dvojnásob. Protože do legín se narvete vždycky bez ohledu na to, co všechno a do jaké míry se bude zvětšovat. Legíny prostě rostou s Vámi (což je, přiznejme si, u některých na škodu). Vytáhnout se taktéž dají dle fantazie a jako bonus jsou pohodlné. Jen je potřeba se vyvarovat vytahaným kolenům, celkové uválenosti, ke které legíny poměrně rychle inklinují a HLAVNĚ je nenosit na veřejnosti jako kalhoty. A přes toto pravidlo v těhotenství vlak nejede

Džíny, které neobleču přes kotníky

Další hojně zastoupenou skupinou oblečení pro ty, které jsou v očekávání, byly džíny. Džíny normálně nenosím, ale protože měly takový ten vysoký těhotenský pás, tak mě trochu zmátly. Udělaly na mě totiž falešný dojem, že budou tak nějak lépe sedět. Vyzbrojena asi třemi jsem nadšeně zaplula do kabinky abych vzápětí zjistila, že je neobleču přes kotníky, v lepším případě přes lýtka. Skinny džíny pro matky, kterým kromě prsou natékají i nohy, je logická volba hodná 70ti procentní slevy.

Bavlněná trika jednoho střihu

S dlouhým anebo krátkým rukávem. Většinou proužkaté nebo puntíkaté. Občas s nějakým infantilním nápisem, což je vlastně skvělý marketingový tah, protože těhotenství jak známo snižuje inteligenci. Jinak celkem na jedno kopyto.

Překvapivě jsem neodešla úplně s nepořízenou – kromě hybridu tepláků křížených s legínami a jednoho rádoby fancy trička (které už mi teď skoro není) jsem si ještě odnesla proužkouvané bavlněné tričko a vyzkoušela si jak mi sedí oblečení v těhotenské řadě (blbě). Zbytek jsem doobjednala na internetu. Teď už jen doufat, že do oblečení dorostu jen na tom jednom správném místě a ne všude okolo. :-)

Autor: Klára Leuthold | pondělí 12.3.2018 21:28 | karma článku: 7.96 | přečteno: 569x


Další články blogera

Klára Leuthold

Nebudeš tomu věřit, ale fakt jsem březí!

Tak nějak jsem informovala svět o tom, že se asi vážně zadařilo. No nerada bych to snažení nějak přeháněla – stálo nás to asi tři měsíce čekání, dvě otravné menstruace a určitě ne víc než patnáct postelových gymnastik.

11.2.2018 v 20:06 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 906 |

Klára Leuthold

Proč mě zaujaly kampaně pivovaru Bernard

Mám pro vás dvě zprávy. Jak už to tak bývá je jedna dobrá a ta druhá špatná. Tak kterou chcete slyšet první?

14.12.2017 v 0:15 | Karma článku: 38.21 | Přečteno: 1948 | Diskuse

Klára Leuthold

Doba před-internetová

Inspirací pro toto krátké zamyšlení mi budiž dnešní přidání do what ́s app skupiny “Hospoda příští úterý“, která byla vytvořena pro pět (!) lidí. Tímto nostalgicky vzpomínám na před-internetovou dobu, kterou jsem ještě letmo zažila

9.11.2017 v 0:51 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 434 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Lenka Šnajdrová

Co je vlastně pravda?

Pochybovali jste někdy? Co je vlastně správná odpověď? Hledat pravdu může být jeden z nejtěžších úkolů. Ale žít bez ní bývá mnohem obtížnější.

17.8.2018 v 9:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 |

Alice Kopřivová

Žením syna....

...ne teď! Proboha! Až za čtrnáct dní ! Rozporuplný smajlík, emoce, emoce, emoce...a trošku sentimentální blog!

16.8.2018 v 23:14 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 422 |

Jitka Štanclová

A já lízátko nedostanu?

Vlasy rostou, nehledě na počasí a extrémní sucho. Navíc se pod kloboučkem, chránící pálivé slunce mastí až běda. Když jsem se při pohledu do zrcadla zděsila, že zas vypadám jak Einstein, moje cesta vedla do kadeřnictví ŠMIK-ŠMIK.

16.8.2018 v 19:47 | Karma článku: 14.50 | Přečteno: 340 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nikdo nás nerozdělí, nikdy

Přilézaly po čtyřech a skláněly se k jeho tělu. Ta černá zůstala dole, ta zrzavá pokračovala k ústům. Zavřel oči a slastně čekal.

16.8.2018 v 18:31 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 431 |

Bohunka Jakubcová

Dvě ženy a ty? To se přece nesmí? Nebo? Když to nikdo nevidí...

Takové normální čtvrteční odpoledne ve městě. Velká, krásná restaurace, zahradní posezení, příjemná obsluha. Skvělé jídlo. Fantazii můžete popustit i u pití piva.

16.8.2018 v 6:00 | Karma článku: 15.19 | Přečteno: 994 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 849

Nárazově píši krátké postřehy vtipnou formou a ráda bych se o ně podělila s veřejností. Moje postřehy mají hlavně za úkol Vás pobavit. A protože s jídlem roste chuť nevylučuji sem tam ani nějakou hlubší myšlenku.

Píši si taktéž těhotenský blog pro cynické matky www.nastekanodoboudy.cz 

 





Najdete na iDNES.cz