Dvojka z tělocviku
Začněme třeba takovým během na 60 metrů. Nevím, zda-li jsem se tolik bála diskvalifikace anebo byla jen pomalá. Každopádně jsem se vždycky odlepila ze země až ve chvíli, kdy už má sokyně měla solidní náskok, kterému jsem se nebyla schopna mým šnečím tempem ani přiblížit natož ho nějak stáhnout. Jak jsem záviděla těm drobným, rychlým spolužačkám, které běhaly šedesátku za devět vteřin. Já za krásných dvanáct.
Podobně mi šly kotouly, hvězdy a šplh. Kotoul mi šel z předchozího výčtu asi úplně nejlépe, ale žádná velká krása to tedy nebyla; dělat hvězdu jsem ze zásady odmítala, protože jsem se bála přepadnutí a vyšplhat po tyči až ke stropu se mi za celou školní docházku podařilo všeho všudy jednou. Tak silný dojem to ve mně tehdy zanechalo.
Největší trauma pro mě byl skok přes kozu. I po těch letech nechápu logiku sportovní disciplíny spočívající v rozběhu, skoku plnou silou na nějaký pofidérní odrazový můstek a následném skoku s roznoženýma nohama přes nějakou zaprášenou obludu. Do téhle situace jsem se ale díky bohu stejně nikdy nedostala, neboť můj výkon končil rozeběhem a zastavení se před odrazovým můstkem. Takhle komedie byla ještě umocněna tím, že jsem byla jako poslední v abecedě, což znamenalo, že jsem si vždycky musela na svých patnáct vteřin slávy potupně počkat.
Podobně jako se skokem přes kozu jsem na tom byla ve skoku dalekém. To jsem sice ještě díky pudu sebezáchovy zvládla doskočit alespoň do pískoviště a nepřizabít se rovnou na betonu, ale žádná velká sláva to nebyla. Tahle otravná disciplína byla ještě umocněna nepříjemným pocitem, že máte písek všude až do konce vyučování. Za nás se nějak na sprchy nehrálo.
Pro spoustu lidí v mém okolí může být překvapující jaká sportovkyně se ze mě v průběhu posledních pár let stala. I když výše uvedené disciplíny stále nezvládám, našla jsem si jiné, které mi relativně jdou a které slušně zocelily mojí kondici. Sice to byla při pohledu na můj rostoucí zadek tak trochu z nouze ctnost, ale to už dávno neplatí, protože vážně sportuji s radostí. Takže věřte tomu nebo ne, ale ten dlouhán na kole křižující ulice Amsterdamu s bytostí stojící na nosiči za ním, která se ho jednou rukou drží a druhou dává znamení k odbočení, je bývalé třídní nemehlo.
Klára Leuthold
Den, kdy mi přestaly být kalhoty
Aneb jak jsem se na vlastní kůži přesvědčila o tom, že to s těhotenským oblečením nebude žádná sláva.
Klára Leuthold
Nebudeš tomu věřit, ale fakt jsem březí!
Tak nějak jsem informovala svět o tom, že se asi vážně zadařilo. No nerada bych to snažení nějak přeháněla – stálo nás to asi tři měsíce čekání, dvě otravné menstruace a určitě ne víc než patnáct postelových gymnastik.
Klára Leuthold
Proč mě zaujaly kampaně pivovaru Bernard
Mám pro vás dvě zprávy. Jak už to tak bývá je jedna dobrá a ta druhá špatná. Tak kterou chcete slyšet první?
Klára Leuthold
Doba před-internetová
Inspirací pro toto krátké zamyšlení mi budiž dnešní přidání do what ́s app skupiny “Hospoda příští úterý“, která byla vytvořena pro pět (!) lidí. Tímto nostalgicky vzpomínám na před-internetovou dobu, kterou jsem ještě letmo zažila
Klára Leuthold
#JáTaky aneb #MeToo trochu jinak
K #MeToo a k tématu sexuálního obtěžování a nevyžádaných komplimentů se již vyjádřil skoro každý s připojením k internetu a možná by bylo tedy na čase vymyslet nějaký nový hashtag, který by oslovil davy. Co říkáte na #JáTaky?
Klára Leuthold
Svatební šílenství
Tak by se dalo nazvat nekončící martyrium, kterým jsem společně s mým nastávajícím procházela minulého půl roku.
Klára Leuthold
Těžký život arachnofobika
Aneb jak se z relativně racionálně smýšlejícího člověka v přítomnosti pavouka nedobrovolně stává hysterka par excellence.
Klára Leuthold
Přežít aneb cyklistika v Amsterodamu
Každého, kdo jednou navštíví Amsterodam, to praští do očí. Ty davy na kolech. Někteří jen přemítají, zda-li se to vůbec dá přežít bez úrazu. Ti odvážnější ale berou půjčovny kol útokem a nejenom pro ně je tento manuál přežití.
Klára Leuthold
Můj život s kočkami
Aneb jak to s námi naši kocouři v útulku skouleli a koulí dál. Dnes je to přesně rok, co jsme se stali hrdými členy jejich domácnosti.
Klára Leuthold
We are all foodies.
To mě tak napadlo, když jsem si dneska ráno u kafe otevřela Facebook a místo stalkování lidí mi vyskočilo tolik receptů, že bych si s nimi vystačila až do Vánoc.
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 869x
Píši si taktéž těhotenský blog pro cynické matky www.nastekanodoboudy.cz